Nahrazení fosilních paliv vodíkem by mohlo představovat zajímavou alternativu, pokud se podaří vyvinout levnou metodu získávání tohoto výbušného plynu a pokud se podaří zvládnout jeho třaskavost. Se zajímavou metodou výroby vodíku přímo z biomasy přišli chemici z laboratoře prof. Yulin Deng z Georgia Institute of Technology v americké Atlantě. Sacharidy rostlinného původu jako celulózu, škrob, lignin nebo rovnou dřevo nejprve za tepla nebo za využití slunečního záření zoxidují kyselinou fosforečnopolymolybdenovou H3PMo12O40. Tu pak zpětně oxidují elektrolyticky, přičemž se uvolňuje plynný vodík. Oproti tradiční elektrolýze vody je spotřeba energie šestinová. Schéma procesu vidíme na obrázku (upraveno podle High efficiency hydrogen evolution from native biomass electrolysis, Liu, Wei, 2016, Energy & Environmental Science, Energy Environ. Sci., The Royal Society of Chemistry, 1754-5692, DOI: 10.1039/C5EE03019F10.1039/C5EE03019F, http://dx.doi.org/10.1039/C5EE03019F); POM značí kyselinu fosforečnopolymolybdenovou. Otázkou je, zdali vůbec náhrada fosilních paliv rostlinnými biopalivy představuje správnou cestu. Jak ukazují rozsáhlé lesní požáry na Sumatře založené kvůli získání plochy na palmové plantáže, jde o hru s ohněm.
akademon.cz 19.7.2007: Nečekané důsledky zavádění biopaliv
testament 10.2.2016: Nafion je porézní hmota z palivových článků raketoplánu.Bylo by zajímavé vědět, zdali by to fungovalo i s jinými porézními hmotami například ten přírodní lehký kámen co má dutinky velikosti molekul (na jméno si bohužel momentálně nepamatuji).
11.2.2016: Nafion je běžně komerčně dostupná membrána, která se užívá i v raketoplánech. V podstatě je to teflon s velmi hydrofilními póry. Fungovalo by to i s jinými porézními hmotami, ale užití nafionu má svůj důvod. Lze z něj totiž udělat tenkou, dostatečně pevnou membránu. Vzhledem k tomu, že odpor jiných materiálů by nejspíš byl vyšší než u nafionu, výkon celého článku by poklesl.
